Oddlužení v duchu demokracie, nebo komunismu?

Trénovaný atlet uběhne sto metrů za deset vteřin. Netrénovaný údržbář stejnou vzdálenost překoná snad do minuty? Můžete chtít po sprinterovi, aby vzdálenost sta metrů překonal do minuty, ale nemůžete chtít po údržbáři, aby stovku přelétl za deset vteřin!

S oddlužením je to na chlup stejné. Je zlomek dlužníků, kteří by snad splatili čásky blížící se stu procent pohledávek a jsou dlužníci, kteří dosáhnou na třicet procent tak tak. Všichni dlužníci v bankrotu mají stejné podmínky, protože máme v naši zemi demokracii. Kdo si však myslí, že v oddlužení rozhoduje výše příjmu a nikoliv pravidla, přemýšlí jako komunista! Jsem dost starý, abych si pamatoval práci ve fabrice za totalismu. Třicet kolegů se stejnou pracovní dobou a shodnými částkami na výplatní pásce. Nikdo se nepozastavil nad individualitou jednotlivce ani nad pracovními výkony. Šikovnější a pilnější pracovníci dopláceli na neschopné, líné a vykuky. Bohužel jsem zažil provoz se shodnými podmínkami i dnes, ale to jen tak na okraj. Takže myšlenka zní: Nemůžete nikoho nutit, aby v osobním bankrotu splatil všechny pohledávky protože tamhleten to dokáže. Můžete požadovat po všech alespoň 30%, protože to zvládnou všichni! Demokratické? Ano! Poznámka k volbám. Pozor na komunisty a levici. Chtějí peníze zdatnějších lidí rozdělovat mezi "méně šťastné"